Pardubice, město historie

Vážení a mílí čtenáři tohoto webu,

vítám vás u nového článku, který bude pojednávat nejen o naší výpravě, ale dozvíte se i spoustu zajímavostí, které můžete využít i vy při návštěvě Pardubic.

Výprava se konala 18.6.2023 a město Pardubice jsme si vybrali hlavně kvůli poměrně novému Institutu Paměti národa, který jsme chtěli navštívit, a také kvůli památníku popraviště Zámeček, kde na nás čekala opravdu zajímavá prohlídka a dozvěděli jsme se další informace o pardubickém životě za války.

Tento článek bude obsahovat nejenom naše pocity k místům, ale i ceny za lístky, jízdenky nebo vstupenky.

Ráno, v 7:09, máme sraz u klubovny, tentokrát vyrážíme ve čtyřech osobách.

V klubovně si potřebujeme vzít pár věcí s sebou, ale docela dlouho nám to trvá, a tak skoro nestíháme autobus.

Kdybychom nestihli autobus, byl by to problém, protože bychom nestihli vlak.

Dojedeme na Hlavní nádraží, odkud jedeme do Pardubic (v 8:03), a zde je hned první tip, zarezervujte si jízdenky a místenky předem, protože vlaky na tento směr jsou téměř vždycky plné (to jsme zažili již při cestě tam, ale to jsme nevěděli, co nás bude čekat na cestu zpět).

Ve vlaku jsme hráli karty, seděli jsme ve velice prostorném kupé, a tak se nám hrálo dobře (myslím si, že to jde poznat si z fotografií).

Po příjezdu (v 9:06) jsme přemýšleli, co dělat, protože jsme měli téměř hodinu a půl času do začátku prohlídky.

Já jsem musel jít vrátit poškozenou knihu na pobočku Booktooku/Luxoru, ale nepočítal jsem s tím, že vratka bude trvat celých 40 minut, a tak se nám čas poměrně výrazně zkrátil.

Proto jsme vyrazili na zmrzlinu, která se nacházela pouze 100 metrů od IPN.

Zašli jsme do Cukrárny Aida, kde měli dobrou zmrzlinu, velký výběr a dobré ceny (jeden velký kopeček zmrzliny stál 25 Kč)

Po zmrzlině jsme už vyrazili do IPN, kde jsme byli dřív, a proto jsme si mohli prohlédnout interiér institutu.

Vstupenky jsme měli koupeny již dříve, a tedy nám lístky jen zkontrolovali.

A potom přišlo to pravé nefalšované udivení a i přesto, že, jsme zde již byli (část výpravy, konkrétně a já a můj bratr) tak jsme byli nadšeni.

Dostali jsme tablety, které byly takovým ovladačem a dostali jsme sluchátka, přes které jsme poslouchali příběh.

Zároveň jsme si mohli "ošahat" opravdové poklady z 2. světové války, jako byly peníze, strategické mapy nebo deníky.

My jsme v průběhu vypracovávali zábavné interaktivní úkoly.

Dozvěděli jsme se zajímavé, zábavné i důležité informace a taky jsme si na tu chvíli mohli připadat jako badatelé (i když, my jimi částečně jsme).

Celá prohlídka trvala asi 1 a 45 minut.

Po této prohlídce jsme vyrazili do blízkého parku, kde jsme si dali náš výborný oběd, zahráli jsme si karty a lakros.

Potom jsme došli na zastávku trolejbusu Sukova a linkou 2 jsme jeli k Památníku Zámeček. 

Cesta chvíli trvala, ale stálo to za to.

Po příjezdu k Zámečku bylo největší vedro ten den, a tak jsme okamžitě vyrazili do klimatizovaného prostředí památníku.

Paní na recepci z nás byly docela udivené, byly jsme prvními návštěvníky ten den.

Lístky jsme měli opět koupené už z dřívějška a tak jsme byli pouze zkontrolováni.

Prohlídka začala 11 minutovým filmem a potom jsme pokračovali do dalších prostorů (například do pracovny Gestapa nebo přímo na popraviště.

Poté, co jsme opustili památník, vyrazili jsme zpět, na trolejbus.

Po příjezdu do centra jsme si ještě jednou dali zmrzlinu a potom už jsme pomalou chůzí mířili na nádraží.

Chtěli jsme jet dřívějším vlakem, ale byly kompletně vyprodané, a tak jsme museli jet až naším, zarezervovaným.

Ve vlaku lidé seděli na zemi, stáli, nebo se opírali o dveře, téměř se nedalo projít na toaletu.

My jsme měli místenky, a proto jsme seděli a hráli jsme karty.

Asi v 19:30 jsme dorazili domů.

Celkově se výlet vydařil a všichni byli spokojeni, pod tímto textem najdete tabulku cen, která pojednává o věcech z výpravy, které by se vám mohli hodit.